10.část
13.12.2012 18:37
"Proč jsi odešla? Běž zpátky a vysvětli mu to." řekl mi Ryan. "Nepůjdu. Jestli mě vážně miluje, tak mu dojde, že jsme jenom kamarádi." a ano, chci být Ryanova kamarádka. Jenom kamarádka. "Kamarádi..." zašeptal Ryan. "Víš, už musím domů. Měla by sis rozmyslet co doopravdy chceš." otočil se na patě a šel pryč. Stála jsem a sledovala kam jde. Vytáhla jsem mobil a vytočila číslo. "Ahoj Sofie,
"Proč jsi odešla? Běž zpátky a vysvětli mu to." řekl mi Ryan. "Nepůjdu. Jestli mě vážně miluje, tak mu dojde, že jsme jenom kamarádi." a ano, chci být Ryanova kamarádka. Jenom kamarádka. "Kamarádi..." zašeptal Ryan. "Víš, už musím domů. Měla by sis rozmyslet co doopravdy chceš." otočil se na patě a šel pryč. Stála jsem a sledovala kam jde. Vytáhla jsem mobil a vytočila číslo. "Ahoj Sofie,
můžu si s tebou popovídat? Potřebuju radu. Přijď k nám domů. Hned." "Jasně, už jdu." odpověděla a položila mi telefon. Rozběhla jsem se domů. U dveří jsem uviděla Kevina. "Co tu děláš?" zeptala jsem se a pevně ho objala. Hrál si s mými vlasy. "Přišel jsem za tebou. A omluvit se. Nemůžu ti říkat s kým se máš scházet a s kým ne. Ale zase pochop mě, že se bojím, že tě ztratím." Odtáhla jsem se a odemkla dveře od bytu. "Pojď dál." táhla jsem ho do bytu. Ještě musím napsat Sofii ať nechodí, pomyslela jsem si. Vytáhla jsem mobil a vyťukala SMS. "Už stejně budu muset jít. Mám zápas." "Půjdu s tebou." oznámila jsem mu. "Dobře, sice tě to nebude bavit, ale aspoň se můžu vytahovat, že moje holka, která nesnáší fotbal, mě šla podpořit." zavtipkoval. "Nezvykej si. Tohle je výjimka." Popadla jsem kabelku a mohli jsme vyrazit.
Neměla jsem sem chodit. Mohlo mi dojít, že Ryan hraje fotbal, a ještě hůř, on hraje proti Kevinovi. "Přišla jsi se na mě podívat?" zeptal je Ryan, když zápas skončil. "Ne, jsem tu s Kevinem." odsekla jsem. "Páni, chlapeček si tě omotal kolem prstu a teď budeš skákat jak on píská." "Byl to můj nápad, abys věděl." "Samozřejmě. Ty nesnášíš fotbal a jdeš sem?" "Potřebovala jsem si s ním promluvit." "O tom, že ke mně pořád něco cítíš, ale nechceš si to přiznat?" Zmlkla jsem. Částečně měl pravdu. Nevím co k Ryanovi cítím. "Nic k tobě necítím." "Vážně? A proč když jsem tě políbil jsi neucukla? Proč si pokračovala dál?" zeptal se mě nepřátelským tónem. "Byla jsem zmatená." "A teď už nejsi. Víš, že mě miluješ. Víc než Kevina." "Možná máš pravdu." zvedla jsem se a běžela domů...
Neměla jsem sem chodit. Mohlo mi dojít, že Ryan hraje fotbal, a ještě hůř, on hraje proti Kevinovi. "Přišla jsi se na mě podívat?" zeptal je Ryan, když zápas skončil. "Ne, jsem tu s Kevinem." odsekla jsem. "Páni, chlapeček si tě omotal kolem prstu a teď budeš skákat jak on píská." "Byl to můj nápad, abys věděl." "Samozřejmě. Ty nesnášíš fotbal a jdeš sem?" "Potřebovala jsem si s ním promluvit." "O tom, že ke mně pořád něco cítíš, ale nechceš si to přiznat?" Zmlkla jsem. Částečně měl pravdu. Nevím co k Ryanovi cítím. "Nic k tobě necítím." "Vážně? A proč když jsem tě políbil jsi neucukla? Proč si pokračovala dál?" zeptal se mě nepřátelským tónem. "Byla jsem zmatená." "A teď už nejsi. Víš, že mě miluješ. Víc než Kevina." "Možná máš pravdu." zvedla jsem se a běžela domů...