2.část
13.12.2012 18:29
Přemýšlela jsem, jestli mám pozvání přijmout. Třeba se na mě domluvil s holkami? Třeba si ze mě chce udělat jenom srandu... "No víš... Já mám dneska...Balet! Ano balet." Lhala jsem. "Poznám, když někdo lže. Jen se chci s někým seznámit, nekoušu." Začal se smát. Ukázal zoubky rovné jako pravítko a bílé jako sníh. Nemohla jsem odolat. "Dobře." Rukou jsem ho plácla po rameni. "Kino? Nebo co tř
eba...hm... co třeba jít na zmrzlinu. Ale bacha, na malinovou jsem alergický. Potom mi naskáčou pupínky." Začala jsem se tak hlasitě smát, že se na mě všichni otočili. "Pšššt!!" zasyčela na mě hlavní slepice. Vyplázla jsem na ní jazyk, na znamení, že je mi ukradený co si myslí. "Jak se jmenuje?" zeptal se mě Kevin. A sakra... teď se zeptá kde bydlí a jestli má kluka. "Jmenuje se Ella." zašeptala jsem a dělala jsem, že si píšu poznámky z tabule. "Víš Ello, asi znervózňuješ mojí holku Nathy. Asi tě němá moc v lásce." Otočila jsem se na něj a plácla ho přes stehno. Usmál se tím drzým úsměvem. "Au!" "To máš za to." Ještě jednou jsem ho flákla a spokojeně se usmála. Ten kluk je vážně úžasnej. Tajně jsem si ho prohlížela. Měl tak dlouhý řasy, že to nebylo možný. A ty blonďatý rozcuchaný vlasy... A na obličeji ani jeden pupínek. Nebyl jak ti kluci od nás ze třídy. Jeden knírač vedle druhého. "Co je?" Sakra! Všiml si, že si ho prohlížím. "Nic..." zašeptala jsem. "Jaký nic? Ty si mě normálně prohlížíš." Píchl mě do boku a rozesmál se, až se začal zakuckávat. "To není pravda!" Pěstí jsem ho praštila do ramene a zrudla jsem jako rajče. Naštěstí zazvonilo. "Takže v pátek po škole. Těším se." Mrknul na mě a zmizel v chodbě...