5.část
13.12.2012 18:31
a něj usmívá a kýve hlavou. Objal jí kolem ramen! On jí vážně objal a ještě má tu drzost jí táhnout ke mě. "Sofie půjde s námi. Ve třech si to užijeme víc." mrknul na mě. Musím nějak zařídit, aby se do ní nezamiloval. Prostě musím!
"Vážně? Nevěděla jsem, že miluješ fotbal tak jako já." Sofie se smála celou dobu. Klidně si s ním povídala a mě přehlížela. A ještě mu lže. Fotbal nesnáší stejně jako já. Ani nerozezná kopačky od lodiček! "Sofie? Ty máš ráda fotbal? A od kdy? Pamatuju si, že si se se svým bývalým rozešla jenom kvůli tomu, že hrál fotbal." snažila jsem se o kamarádský tón. "Věci se mění." odsekla mi drze. "Musíme si promluvit." táhla jsem Kevina od Sofie co nejdál. "Co blbneš?" zeptal se mě normálně. "Co blbnu? Balí tě přímo před mýma očima!" ječela jsem. "Nathy. Neblbni, to se ti jen zdá." "Myslíš? Miluju fotbal stejně jako ty." napodobila jsem její hlas. Začal se nahlas smát. "Dobře. Máš pravdu. Chceš aby se s tebou Sofie zase kamarádila? Tak přežij tuhle procházku a potom bude vše OK." usmál se a udělal ustaraný pohled. Až teď jsem si všimla, že má modro-zelené oči orámované dlouhými černými řasami. "Nechci tě kvůli ní ztratit." popotáhla jsem. Podívala jsem se mu do těch krásných očí a čekala co bude dál. Pevně mě objal a nakonec mě políbil. Měl teplé a hladké rty. A úžasně líbal. Dám mu přezdívku Úžasňák, pomyslela jsem si. "Taky o tebe nechci přijít..." zašeptal a políbil mě znovu.
Podívala jsem se mu do očí. "Jaký nápad?" zeptala jsem se. Třeba se odstěhuje a budu vše jak má být. Já se Sofií a on někde... jinde. "Co kdyby šla s námi? Budu dělat jako že...že se mi nelíbíš." hledal správná slova. Nemůže jít s námi! Celé to zkazí. Kevin si potom bude myslet, že Sofie je hezčí a začne chodit s ní. "Hej, Sofie!"Kevin mě pustil a rozeběhl se za ní. Jen jsem viděla jak se n
a něj usmívá a kýve hlavou. Objal jí kolem ramen! On jí vážně objal a ještě má tu drzost jí táhnout ke mě. "Sofie půjde s námi. Ve třech si to užijeme víc." mrknul na mě. Musím nějak zařídit, aby se do ní nezamiloval. Prostě musím!
"Vážně? Nevěděla jsem, že miluješ fotbal tak jako já." Sofie se smála celou dobu. Klidně si s ním povídala a mě přehlížela. A ještě mu lže. Fotbal nesnáší stejně jako já. Ani nerozezná kopačky od lodiček! "Sofie? Ty máš ráda fotbal? A od kdy? Pamatuju si, že si se se svým bývalým rozešla jenom kvůli tomu, že hrál fotbal." snažila jsem se o kamarádský tón. "Věci se mění." odsekla mi drze. "Musíme si promluvit." táhla jsem Kevina od Sofie co nejdál. "Co blbneš?" zeptal se mě normálně. "Co blbnu? Balí tě přímo před mýma očima!" ječela jsem. "Nathy. Neblbni, to se ti jen zdá." "Myslíš? Miluju fotbal stejně jako ty." napodobila jsem její hlas. Začal se nahlas smát. "Dobře. Máš pravdu. Chceš aby se s tebou Sofie zase kamarádila? Tak přežij tuhle procházku a potom bude vše OK." usmál se a udělal ustaraný pohled. Až teď jsem si všimla, že má modro-zelené oči orámované dlouhými černými řasami. "Nechci tě kvůli ní ztratit." popotáhla jsem. Podívala jsem se mu do těch krásných očí a čekala co bude dál. Pevně mě objal a nakonec mě políbil. Měl teplé a hladké rty. A úžasně líbal. Dám mu přezdívku Úžasňák, pomyslela jsem si. "Taky o tebe nechci přijít..." zašeptal a políbil mě znovu.