9.část
13.12.2012 18:36
Táhla jsem ho do školy co nejdál. V parku jsme zpomalili a sedli jsme si na lavičku. "Tak povídej, co je nového?" vyptávala jsem se Ryana. "Táta od nás odešel a máma přemýšlí, že bychom se vrátili. Jenže, mě se vracet nechce." začal. S otevřenou pusou jsem na něj zírala. Nechce? Má tu všechny příbuzné,kamarády, a on chce zůstat tam?! "Kecám! Samozřejmě se chci vrátit." zakuckal se smíchy a
objal mě. "To doufám! A taky doufám, že půjdeš k nám do školy." "To asi ne, nechci dělat zle. Už takhle se asi Kevin zlobí." Znovu jsem vyvalila oči. "Co blázníš? Nikomu nevadíš. Kevin to chápe." přikývla jsem hlavou a sledovala starou paní jak krmí holuby. Je tak sama, ale i tak má úsměv na tváři. "Nathy? Víš, vlastně... My už tu bydlíme. Pár ulic od vás. Mělo to být překvapení, ale nevydržel jsem čekat." Podívala jsem se mu do tmavě hnědých očí a prohlížela si ho. Hnědé vlasy měl malinko světlejší než dřív, ale pořád byl stejný. Kolem mě prolétlo hejno holubů, tak jsem se radši posunula blíž k Ryanovi. Byli jsme tak blízko... Cítila jsem jak mi stoupá tep, cítila jsem jeho zrychlené dýchání... Najednou jsem na rtech ucítila jeho hebké a teplé rty. Prohrábl mi vlasy a přitáhl si mě blíž... "Nathy?" ucukla jsem a hledala osobu, která mě volala. Stál tam Kevin. "Kevine!" vykřikla jsem. Zvedla jsem se z lavičky a utíkala k němu. "Bylo to jenom z kamarádství a..." "Nic nechci slyšet! Víš co? Zůstaň s ním, mohl jsem si to myslet." začal. "Ne, nechci. Chci být s tebou. Miluju tě." zašeptala jsem. Sledovala jsem jeho reakci. "Já...taky tě miluju, ale tohle nejde." otočil se a mířil si to ke škole. "Kevine, bylo to jen jednou. Nemiluju ho. Je to jenom kamarád." "Tak se s ním už nesetkávej." chytil mě za ruku. Ohlédla jsem se po Ryanovi. Seděl na lavičce a koukal do země. "Já nemůžu. Je to můj kamarád." prohlásila jsem, pustila jeho ruku a odešla...